i don't want to be a cookie
MuffinsSpatřil ho sedět na zemi. Kluka přibližně v jeho věku. Na první pohled mu alespoň tak přišel. Když si jej však prohlédl pozorněji, nebyl si tím zase tak docela jistý, i přestože se mu ve tváři zračilo hluboké zamračení, které jeho, až prakticky nevinnou, tvář měnilo ve vážnou.
Yoda: Tváříš se fakt hrozně.
Kluk:
Yoda:
Kluk: To není tvoje věc.
Díval se na něj přímým pohledem a promlouval hlasem plným hořkosti.
Yoda: Ale mohla by.
Posadil se vedle něj na obrubník chodníku.
Kluk: Co to děláš?
Yoda: Sedám si.
Kluk: Jdi pryč. Chci být sám.
Yoda: Vážně?
Kluk: Vážně.
Yoda: Nepotřebuješ spíš někoho?
Kluk: Cože?
Yoda: Kamaráda v nouzi.
Kluk: Nechci přátele... A ty jsi navíc cizí. Takže prosím odejdi. Říkám to naposledy.
Yoda ale zůstal sedět na místě, aniž by se jakkoli pohnul.
Kluk: Jsi snad hluchej, sakra?!
Yoda:
Kluk: Vypadni.
Yoda se na chvíli pozastavil nad jeho hrubostí, no nakonec se rozhodl ji přejít s úsměvem, což toho druhého akorát ještě víc popudilo.
Yoda: Naposledy je naposledy.
Kluk: Tskd.
Yoda: Proč to jednoduše nepřiznáš?
Kluk: A co bych měl jako přiznat?
Yoda: To, že se potřebuješ svěřit.
Kluk: Kdo vůbec jsi?
Nesouhlasně si ho měřil, přičemž se snažil najít náznaky toho, že si z něj ve zkratce dělá prdel.
Yoda: Člověk, co ti nabízí nezištnou pomoc?
Kluk: Jo, jasně.
Protočil oči a pohlédl vzhůru na pochmurnou oblohu. Schylovalo se k dešti.
Yoda: Co je na tom divného?
Kluk: Nic, kromě toho, že se známe asi tak minutu a ty se mi snažíš cpát do života?
Yoda: Občas je jednoduší se svěřit cizímu.
Kluk: Nechápeš to. Plus, rodiče tě nenaučili, že se s cizími lidmi nemáš bavit?
Yoda se nad jeho otázkou zvesela ušklíbl.
Yoda: To by sice platilo, ale pouze jen za předpokladu, že bych byl starej dědula a nabízel ti čokoládové bonbony, což, jak vidíš, nedělám.
Kluk: Ta možnost tu vždycky je.
Yoda: Ale ta pravděpodobnost-.
Kluk: Už mlč, prosím. Užívej si chvíli to ticho, co tu je, jasný?
Yoda nakrčil obočí nad rozhořčením, že mu tak neurvale skočil do řeči, ale nakonec nic nenamítl. Až po pár vteřinách.
Yoda: Ehm... no... takže tu jen tak sedíš a posloucháš... ticho?
Reakce, které se mu dostalo, bylo zoufalé zaskučení.
Kluk: Kdy už zmizíš?
Yoda: Měl bych?
Kluk: Arghh! Jasně, že jo! O co se tu celou tu dobu snažím, co myslíš?
Tváře mu rudly vztekem. Nechtěl být nadále ve společnosti toho neodbytného a až příliš otravného kluka. To není jeho styl a ani nebude.
Yoda: Myslím, že chceš bejt jen protivnej, aby se ti druhý vyhýbali. Ale ať se to snažíš zapírat sebevíc, tak sám víš, že kámoše potřebuješ. Býval jsem totiž jako ty.
Kluk: To si nemyslím.
Svou větu podtrhl ironickým uchechtnutím.
Yoda: Akorát si to komplikuješ.
Kluk: Jsem komplikovaný.
Yoda: Jsem jedno velký ucho. Věř mi, když to ze sebe dostaneš, je pak líp.
Kluk: Nevěřím ti.
Yoda: To je ale hlavní bod přátelství, ne?
Kluk: Ne, protože všechna kamarádství nakonec skončí tím, že se v něm důvěra, nebo jak tomu říkáš ty, hlavní bod přátelství, zlomí. A já nechci být sušenka.
Yoda: Sušenka?
Kluk: Jo. Sušenka.
Protočil nad jeho nechápavostí oči, načež si povzdechl.
Yoda: Takže...
Kluk: Takže nemám zájem. Řekl jsem to snad dost jasně.
Yoda: Jsem trpělivý.
Kluk: Ne. Jsi paličatý.
Yoda: Od tebe to sedí.
Kluk: Protože se neznáme. Já neznám tebe a ty neznáš mě. Konec příběhu.
Yoda se ale usmál a zlehka do něj šťouchl ramenem.
Yoda: To se ale vždycky může změnit.
Comments