Spatřil ho sedět na zemi. Kluka přibližně v jeho věku. Na první pohled mu alespoň tak přišel. Když si jej však prohlédl pozorněji, nebyl si tím zase tak docela jistý, i přestože se mu ve tváři zračilo hluboké zamračení, které jeho, až prakticky nevinnou, tvář měnilo ve vážnou.

Yoda: Tváříš se fakt hrozně.

Kluk:

Yoda:

Kluk: To není tvoje věc.

Díval se na něj přímým pohledem a promlouval hlasem plným hořkosti.

Yoda: Ale mohla by.

Posadil se vedle něj na obrubník chodníku.

Kluk: Co to děláš?

Yoda: Sedám si.

Kluk: Jdi pryč. Chci být sám.

Yoda: Vážně?

Kluk: Vážně.

Yoda: Nepotřebuješ spíš někoho?

Kluk: Cože?

Yoda: Kamaráda v nouzi.

Kluk: Nechci přátele... A ty jsi navíc cizí. Takže prosím odejdi. Říkám to naposledy.

Yoda ale zůstal sedět na místě, aniž by se jakkoli pohnul.

Kluk: Jsi snad hluchej, sakra?!

Yoda:

Kluk: Vypadni.

Yoda se na chvíli pozastavil nad jeho hrubostí, no nakonec se rozhodl ji přejít s úsměvem, což toho druhého akorát ještě víc popudilo.

Yoda: Naposledy je naposledy.

Kluk: Tskd.

Yoda: Proč to jednoduše nepřiznáš?

Kluk: A co bych měl jako přiznat?

Yoda: To, že se potřebuješ svěřit.

Kluk: Kdo vůbec jsi?

Nesouhlasně si ho měřil, přičemž se snažil najít náznaky toho, že si z něj ve zkratce dělá prdel. 

Yoda: Člověk, co ti nabízí nezištnou pomoc?

Kluk: Jo, jasně.

Protočil oči a pohlédl vzhůru na pochmurnou oblohu. Schylovalo se k dešti.

Yoda: Co je na tom divného?

Kluk: Nic, kromě toho, že se známe asi tak minutu a ty se mi snažíš cpát do života?

Yoda: Občas je jednoduší se svěřit cizímu.

Kluk: Nechápeš to. Plus, rodiče tě nenaučili, že se s cizími lidmi nemáš bavit?

Yoda se nad jeho otázkou zvesela ušklíbl.

Yoda: To by sice platilo, ale pouze jen za předpokladu, že bych byl starej dědula a nabízel ti čokoládové bonbony, což, jak vidíš, nedělám.

Kluk: Ta možnost tu vždycky je.

Yoda: Ale ta pravděpodobnost-.

Kluk: Už mlč, prosím. Užívej si chvíli to ticho, co tu je, jasný?

Yoda nakrčil obočí nad rozhořčením, že mu tak neurvale skočil do řeči, ale nakonec nic nenamítl. Až po pár vteřinách.

Yoda: Ehm... no... takže tu jen tak sedíš a posloucháš... ticho?

Reakce, které se mu dostalo, bylo zoufalé zaskučení.

Kluk: Kdy už zmizíš?

Yoda: Měl bych?

Kluk: Arghh! Jasně, že jo! O co se tu celou tu dobu snažím, co myslíš?

Tváře mu rudly vztekem. Nechtěl být nadále ve společnosti toho neodbytného a až příliš otravného kluka. To není jeho styl a ani nebude.

Yoda: Myslím, že chceš bejt jen protivnej, aby se ti druhý vyhýbali. Ale ať se to snažíš zapírat sebevíc, tak sám víš, že kámoše potřebuješ. Býval jsem totiž jako ty.

Kluk: To si nemyslím.

Svou větu podtrhl ironickým uchechtnutím.

Yoda: Akorát si to komplikuješ.

Kluk: Jsem komplikovaný.

Yoda: Jsem jedno velký ucho. Věř mi, když to ze sebe dostaneš, je pak líp.

Kluk: Nevěřím ti.

Yoda: To je ale hlavní bod přátelství, ne?

Kluk: Ne, protože všechna kamarádství nakonec skončí tím, že se v něm důvěra, nebo jak tomu říkáš ty, hlavní bod přátelství, zlomí. A já nechci být sušenka.

Yoda: Sušenka?

Kluk: Jo. Sušenka. 

Protočil nad jeho nechápavostí oči, načež si povzdechl.

Yoda: Takže...

Kluk: Takže nemám zájem. Řekl jsem to snad dost jasně.

Yoda: Jsem trpělivý.

Kluk: Ne. Jsi paličatý.

Yoda: Od tebe to sedí. 

Kluk: Protože se neznáme. Já neznám tebe a ty neznáš mě. Konec příběhu.

Yoda se ale usmál a zlehka do něj šťouchl ramenem.

Yoda: To se ale vždycky může změnit.