''Hoone!! Vrať se! Tam nesmíš!'' zařve na mě Kevin, když mu uteču do starého zničeného parku. Vždycky jsem chtěl vědět, proč nám už od malička vykládají, že ten park je začarovaný. Já na to nikdy nevěřil. Vždy jsem si přál vidět, co je za branou s nápisem 'ZÁKAZ VSTUPU', který tam je už asi dvacet let. Už jsem se tam skoro dostal, když v tom...

''Hoone! Neslyšel jsi mě? Tam nesmíme! Pamatuješ co nám říkali? Je to tam.. začarované... je tam něco, co nikdo nemá vidět.'' zastaví mě Kevin.

''Snad těm báchorkám nevěříš...''

''Nejsou to báchorky! Je to pravda....!"

''Máš důkaz?''

''Ne.. ale... nechoď tam... co když.. tam ten anděl opravdu je?''

''Já se anděla nebojím. Nevěřím na ně. A teď uhni.'' odstrčím ho a otevřu velkou bránu. Vejdu dovnitř a ohlídnu se za Kevinem.

''Ty nejdeš?'' podivím se.

''Ehm... Ne.. Já.. radši ne.''

''Srabe.'' zamulám a vydám se kupředu. Ehm.. Nic zvláštního.. Prostě zarostlej park. Došel jsem až k fontáně a rozhodl se, že půjdu zpátky. Když v tom si všimnu veliké sochy několik metrů ode mě. Dojdu až k ní a obejdu jí, abych jí viděl do tváře. Byla to socha anděla. V jedné ruce drží kosu a v té druhé nějaký pergament. Natáhnu ruku, abych se ho dotknul.

''Ne!! Nesmíš na něj sahat!'' ozve se za mnou známý hlas. Kevin? Otočím se... ale nikdo za mnou není. Znovu se tedy natáhnu s andělovi.

''Nesmíš se ho dotknout! Nesmíš Hoone! Ublíží ti!'' jo, jasně.. Se budu bát sochy. Víc se natáhnu a dotknu se ho. K mému úžasu........... se nestalo nic. No, ty vole...! Tolik povyku pro nic? Děláte si prdel? Otočím se a chci odejít.

''Hoonie~'' eh?! Kdo to byl?! Otočím se zpátky, ale nikdo tam není. Jenom ta socha. Že by ta..... Ne! To je blbost...! Je to jen kámen. Vydám se zpátky. Ten hlas se už neozve. Asi se mi něco zdálo. Už mám halušky z těch Kevinovo povídaček.

''Co je tam?'' vyskočí na mě Kev, když se vrátím.

''Co by? Nic.. jenom socha.'' zasměju se.

''Socha?! Ne.. nesahal si na ní, že ne?!''

''Ale neboj se... a nehlídej mě, jak malýho haranta.'' tyhle jeho kecy mě už nebaví... a navíc jsem trochu zklamaný. Čekal jsem, že tam něco bude kvůli čemu tam je ten zákaz. A ono nic.. žádný kouzla... No.. aspoň jsem se přesvědčil, že nic takovýho neexistuje.

+ + + + +

''Hřbitov? Sakra... Proč jsem na hřbitově?'' zeptám se sám sebe.

''Ahoj Hoonie~'' objeví se přede mnou... anděl. Anděl s černými křídly, černým rozeplým sakem a kosou v ruce. Zdá se mi, že jsem ho už někde viděl..... vypadá jako....... TA SOCHA!!

''K-Kdo... jsi?'' vykoktám. Přiblíží se ke mě a chce se dotknout. Uskočím.

''Ale copak...? Ty se mě snad bojíš?'' natáhne ke mě ruku a pohladí mě po tváři. Brr... Má tak studenou dlaň. Odtáhnu se dál od něj.

''Hihi~ Jsi roztomilý Hoonie~'' ať mi tak neřiká... citím se divně..... najednou zmizí..

+ + + + +

Vzbudím se celý spocený. Co to bylo?! Vypadal úplně jako ta socha v tom parku. A Navíc.... odkud znal mé jméno? A proč mi do prdele řikal Hoonie~?! Au... Pálí mě krk. Dojdu do koupelny a podívám se do zrcadla. Co to....?! Co to kurva je?!

Prohmátnu si místo na krku, kde se mi najednou oběvil nějaký černý znak. Vypadá to jako.... křídla... andělská křídla. Akorát, že jsou černá. Jako ty jeho. Ehm..nebudu se tím zabívat. Ono to určitě zmizí stejně jako se to oběvilo. Musím už jít...jinak ještě přídu pozdě.

++

''Co si mě furt tak prohlížíš?'' vypálím na Keva když už asi po desátý nechá práce a začne na  mě civět.

''Přídeš mi dneska takový....jiný..odkdy nosíš šátky v létě?''

''Nemůžu? Líbí se mi.'' 

''Ty mi něco tajíš Hoone. Poznám když lidé lžou.''

''Nelžu!''

''Pojď se mnou.'' chytí mě za ruku a vede někam...do šatny.

''Ukaž mi ten krk.'' nojo..jinak asi nedá pokoj. Sundám si svůj šátek. Kevin zděšeně vykulí oči.

''Oh my god!'' vypískne. chytí mě a posadí na lavičku.

''Co je? Co blbneš?''

''Hoone...co jsi dělal v tom parku? Ty..jsi se té sochy dotkl že jo?''

''Možná...trochu jo.''

''YEO HOONMINE! Ten...ten anděl....ublíží ti.''

''Prosimtě dej s tím už pokoj.''zvednu se a odcházím. Ten kluk ví jak mi zkazit náladu. 

''Poslouchej mě!''

''Kevine...nech se vyšetřit jo?'' odejdu pryč. Stejně už je čas jít domů.Vezmu svojí tašku a odejdu. Fuj..to je vedro. Nesnáším tyhle letní večery. Jsou moc teplé. Zrovna jdu kolem parku.

''Ahoj Hoonie~''